Vyrazila jsem s neziskovou organizací AMA na stáž do Estonska

V rámci spolupráce s neziskovou organizací AMA jsem vyrazila na zahraniční stáž. V rámci programu Erasmus + jsme absolvovali stáž do Estonska v období od 10. 4. do 13. 4. 2016. Do této aktivity byly zapojeny organizace Team OverflyŠance na vzděláníDD Dolní Lánov a DDŠ, ZŠ a ŠJ Horní Maršov a samotný realizátor AMA.

Naším cílem bylo zvyšovat si kompetence při práci s mládeží a zároveň propojovat, přenášet a síťovat. Přenášeli jsme hlavně na zpáteční cestě, když nás potkali nemilé turbulence, což u poloviny osazenstva vedlo k tomu, že se zařekla, že dlouho nikam nepoletí. Samozřejmě, poletí. Do Švédska v září 2016 :-) .

Tartu

První den jsme se setkali se zástupci partnerů AMA a jiných neziskovek, které pracují v Tartu. Cesta byla namáhavá, ale přesto jsme hned první den vyjasňovali, jak bude naše návštěva vypadat, co nás zajímá, co vše nabízíme a zjišťovali, jaké jsou možnosti všech zapojených z Tartu. Druhý den jsme navštívili dvě organizace: The Foundation Mental Health Care Centre  a MTÜ Tartu kristlik noortekodu  – Tartu Christian Adolescent Home. Třetí den jsme pak navštívili, mimochodem velmi oblíbenou destinaci mezi českými dobrovolníky, Maarja Küla, domov pro osoby s hendikepem a Tartu Catholic Education Centre. Poslední den jsme si pak přivstali a hodnotili se zástupci partnerské organizace celou návštěvu v Tartu a okolí. Zároveň jsme hovořili o metodách, které jsme viděli, definovali jejich limity a možné využití, a snažili se vybrat ty, které by vás mohli zajímat.

Během každé návštěvy a pondělního večera jsme pracovali na nácviku jednotlivých aktivit, které jsme získali buď během návštěvy, nebo jsme si je přivezli z Čech. Na některých aktivitách se s námi podíleli i participující organizace.

A jaké je tedy Estonsko v oblasti sociální práce a neziskového sektoru? Velkým překvapením může být, že Estonsko má necelých 1,5 milionu obyvatel. Nenechte se ovšem mýlit. Jejich kvalita práce, kterou odvádějí směrem k cílové skupiny, je obdivuhodná. Velice nás například překvapilo, že standardy kvality se dají stáhnout na 1 stránku A4 a přesto všichni pracují tak, jak mají, že motivace klientů by měla začínat u přesvědčivého hodnotového žebříčku nebo že řádové sestry mají moc pěkný smysl pro humor a jejich přístup k práci je nadmíru participační. To vše pro nás bylo značně inspirativní.

Děkuji kolegům z organizace AMA. Těším se na spolupráci s nimi v novém projektu pro mladé nezaměstnané a na případné další společné dobrodružství v zahraničí :-)

Kariérové poradenství

Pravidelně se účastním rozvojových kurzů kariérového poradenství pro poradce. Jejich společným znakem je to, že podporují klienta v identifikaci svých silných stránek. Klient by měl definovat své kompetence, v nichž cítí jistotu a které by mu měly pomoct při budování své profesní kariéry.

Při posledním workshopu jsme dostali za úkol vybrat si událost z naší minulosti, popsat způsob, jakým jsme se k tomu postavili a identifikovat své kompetence, které nám pomohly ji uzavřít. Jako příklad nám lektorka uvedla svoji vlastní zkušenost z minulosti, kdy se rozhodla přihlásit se na vysokou školu v dospělém věku, kdy již měla rodinu a práci. Lektorka nám popsala svá studia, co jí pomohlo, aby dostudovala, co zjistila o sobě a jak jí to vše pomáhá v současnosti.

Jako přínos této aktivity vidím to, že pomocí ní identifikuji složitou událost ve svém životě, událost, kterou se mi povedlo úspěšně vyřešit a dotáhnout do konce, navíc mám možnost pojmenovat své kompetence, které mi v tom pomohly. To, co mi chybělo a obecně chybí při seznamování se s různými metodami kariérového poradenství, je pátrání po motivaci. Co je důvodem mého rozhodnutí? Proč chci začít studovat vysokou školu v dospělosti? Pro mě je odpověď na tuto otázku důležitější než samotné studium a jeho dotažení až do zdárného konce. Dělám to, co chci já nebo pokračuji v zajetých kolejích v přístupu ke svému životu a snažím se dostát se očekáváním druhých? Co a komu s tím dokazuji?

Další aktivita, kde si pokládám otázku smyslu, je ta, kdy si mám vybrat z předložených 50 kompetencí 10, které si myslím, že mám a ohodnotit je podle úrovně přítomnosti. K tomu chci dodat, že si každý vytváří nějaký obraz o sobě. Po konfrontaci s druhými může ale dojít k situaci, kdy jsme nuceni přemýšlet o svém sebeobrazu. Může dojít k tomu, že si ho budeme muset přehodnotit a změnit. Je to zásadní zkušenost, která potřebuje odvahu podívat se sám na sebe a velkou dávku sebereflexe. K tomu nám nestačí žádná aktivita; potřebujeme bezpečné prostředí jiných lidí, kde můžeme očekávat otevřenou a upřímnou reakci jiných na naše chování bez motivace nás kritizovat a budeme mít následně možnost o tom všem diskutovat.

Kurz kariérového poradenství aneb co budu až vyrostu

V pondělí a úterý jsem byla na kurzu kariérového poradenství. Kurz byl zaměřen spíš na teorii, nicméně jsem ráda, že jsem se toho zúčastnila. Bylo úžasné sledovat účastníky kurzu při uvědomování si podstaty kariérového poradenství.

Cílem kariérového poradenství by nemělo být přijmout jediné a zásadní rozhodnutí typu „Co budu až vyrostu?“. Cílem je pomoci klientům naučit se přemýšlet o sobě a objevovat možnosti k dosažení více uspokojujícího života. Naše zájmy a preference si většinou nevybíráme na celý život. Ony jsou totiž proměnlivé, což může zásadním způsobem ovlivnit vnímání kvality našeho bytí. Je důležité všímat si náhod, které se dějou v našich životech, a uvědomovat si skutečnost, že nás mohou posunout o krok dál jen v případě, že jsme otevřeni ke změnám.

Úspěch poradenství je totiž vždy hodnocen podle toho, co klient dosáhne v reálném světě mimo poradenské sezení.

 

Poznámka ke slaďování pracovního a rodinného života

Přemýšlím o tom, proč jsem si všimla toho pověstného pytle s dobrými příklady z praxe (viz předchozí příspěvek). Ve své práci dnes a denně potkávám ženy s malými dětmi, které by chtěly pracovat a nemají práci. Patří do skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením. Trendy pojem, kolem nějž se v současné době točí každá výzva Evropského sociálního fondu. Jeden z projektů, který jim můžeme nabídnout, je o tom, aby přestaly hledat práci a začaly podnikat. Dobrý nápad. Objev svoje schopnosti a dovednosti, které děláš s radostí, vytvoř si malý projekt a zkus si najít lidi, kteří tvůj projekt potřebují a jsou ochotni za něj zaplatit. Postav se na vlastní nohy a staň se paní svého času.

Skutečnost je taková, že většina z těchto žen nechce podnikat. Chtějí pracovat v zaměstnaneckém poměru a mít klid po práci. Brání jim v tom nabídka pracovních pozic na trhu práce – vše na plný úvazek. Ony by potřebovaly pozice na částečný úvazek, aby mohly takzvaně slaďovat svůj rodinný a pracovní život. Podle médií za to mohou zaměstnavatelé, kteří ty pozice nejsou ochotni vytvářet, a za to prý zas může stát, jelikož je v tom nepodporuje a „nemotivuje“ různými úlevami.

Je zajímavé o tom všem diskutovat s těmito ženami. Vždy se nakonec dostaneme do rodiny a dozvíme se, že žijí s partnerem v nepartnerském vztahu. Některé z nich si to uvědomují a chtěly by to změnit, no a některé na tom nechtějí nic změnit. Doma nechtějí slaďovat. To očekávají od zaměstnavatele. Doma se chtějí starat o dítě na plné pecky. Dovolí otcům, aby jim pomáhali v péči o dítě – ovšem podle jejich instrukcí a pod jejich dohledem. Přece otec dítěte to neumí, dělá vše špatně. Znáte to. Příliš oblečené dítě, nebo snad nedostatečně oblečené dítě?, nezdravé jídlo, nepořádek v bytě … Chovají se k partnerovi nepartnersky. A pak se diví, že nemohou chodit do práce, jelikož se partner nechce dělit o vyzvedávání dítěte ze školky a další úkoly v péči o něj. A tak se již léta zaměstnávají doma, plné ruce práce s dětmi a partnerem. Jsou nespokojené, cítí se divně smutně a netuší, proč. V médiích dnes a denně vidí dobré příklady z praxe, kdy se matce podařilo sladit rodinu a práci (podařilo?). Našim klientkám by se to určitě taky povedlo, jen aby měly co slaďovat. Tak alespoň plní naše projekty, potkají jiné se stejným osudem, diskutují a shodují se na tom, že největší překážkou být zaměstnaná je dítě, potažmo partner, který se nechce dělit o povinnosti v péči o potomka.

Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech

Včera jsem byla na komedii Toma Stopparda Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech. Podle stránek divadla je velkým příběhem mateřské i utajované milenecké lásky, a parodií na špionážní filmy. Navíc Elizabeth Hapgoodová, agentka s krycím jménem „Matka“, usiluje o sladění svého pracovního a rodinného života, což je ústřední téma mojí práce i povinná četba v naší společnosti.

Mně se zdál děj složitý a nudný, občas s povedenými vtipnými hláškami. Představitelka hlavní role Simona Postlerová byla pro mne věrohodná spíš v roli matky než šéfové skupiny agentů. To, co se mi líbilo, byla scéna. Jednoduchá, funkční a velmi působivá. ZOO s kapustňákem bylo velmi skutečné na rozdíl od Simony P., které jsem neuvěřila, že by mohla řídit mužský tým tajných agentů a sladit svůj pracovní a rodinný život. Škoda. Měla jsem v úmyslu jí dát jako příklad hodný následování mým klientkám. Co se dá dělat … Budeme si muset najít jiný dobrý příklad z praxe, kterými se v médiích v současné době roztrhl ten pověstný pytel.

Konec prokrastinace aneb kniha o odkládání …

Ve vydání Respektu z minulého týdne (27.5. – 2.6.) je rozhovor s autorem výše uvedené knihy, Petrem Ludwigem. Je to spolumajitel konzultační firmy, který se rozhodl napsat knihu o prokrastinaci, o výrazné a chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. S tímto divným pojmem jsem se setkala teprve nedávno na stránkách konzultantky Dominiky Špačkové maminkatelky.cz.

Petr Ludwig a Dominika Špačková mají jedno společné – oba doporučují způsob, jakým se lze vyhnout odkládání povinností a úkolů. Když něco takového čeká Petra, „rozdělí si úkoly na tři menší úkoly a v tu chvíli není problém udělat aspoň něco z toho.“ Dominika si myslí, „že maminky, které pracují při dítěti, neprokrastinují“, tudíž je zřejmě výhodné začít pracovat při dítěti nebo si pořídit dítě při práci.

Myslím si, že pokud člověk něco chce, udělá to a neprokrastinuje. Vidím to na své dceři. Na povinnosti a úkoly, které musí udělat, často „zapomíná“. Jakmile něco chce, jde za tím tvrdošíjně a nepřestane do té chvíle než to udělá nebo získá. Jednoduše to chce. Myslím si, že pokud povinnosti a úkoly odkládáme, spíš než řešit, JAK je neodkládat, doporučuji zamyslet se nad tím, PROČ je odkládáme. V případě, že budeme k sobě upřímní, získáme zajímavé informace o svém životě. A pokud budeme chtít, můžeme se rozhodnout na něm cokoliv změnit :-)

TEDx ještě jednou …

Krátký, ale důležitý příspěvek k organizaci TEDx-u. Jelikož jsem byla dobrovolnou pomocnicí a pomáhala m.j. i s úklidem, viděla jsem, kolik odpadu vzniklo během včerejší akce. Neskutečné množství plastových kelímků, papírových táců a kelímků, talířů z hliníku; a v neposlední řadě obrovské množství letáků a jiných informačních materiálů. Navíc mě mrzelo, že se k tomu přidala firma Ethnocatering Berkat, která se hlásí k principům sociálního podnikání vč. environmentálního aspektu podnikání. Chtěla bych na tuto skutečnost upozornit a požádat organizátory TEDx-u v Praze, aby hledali jinou, přírodě přijatelnou alternativu. Děkuji.

TEDx Prague 2013

Včera jsem byla na TEDx-u na Folimance. Skvělí řečníci. Všichni. Děkuji.

Nejvíc mě oslovil Steve Wheen, guerillový zahradník z Austrálie. Načerno vysazené řeřichy, slunečnice a měsíčky v ošklivých městských zákoutích. Ke změně přístupu ke svému životu a hledání radostí ze současnosti nepotřeboval žádnou tragédii ve svém životě, blízký kontakt s chudobou nebo přežít vážnou nemoc. Uměl to pochopit dřív. Na otázku, proč lidi čekají na něco negativního v jejich životě, aby změnili svůj přístup k němu, existuje jednoduchá odpověď – ta změna je náročná. Občas ale nečekají. Jako Steve. Žije pro dnešek, svobodně, dělá, co ho baví … A působí tím příjemné chvíle jiným. Krátké momenty, které vás nutí zastavit se a přemýšlet.

 

Česko mluví o vzdělání

Minulý týden ve středu jsem se účastnila workshopu v Praze organizovaného neziskovou společností Eduin v rámci její kampaně Česko mluví o vzdělání. Byla to jednodenní akce pro každého, kdo si chtěl ujasnit vizi společnosti a vzdělávání v budoucnosti. Přihlásilo se nás tam 27 lidí z Prahy, dorazilo 14. Škoda. Workshop byl zajímavý, jako výstup jsme připravili svoji vizi vzdělávání. Dozvěděli jsme se, že výsledky workshopů v jednotlivých krajích a celé kampaně budou zpracovány a předány zástupcům Ministerstva školství zodpovědným za přípravu Strategie vzdělávání 2014 – 2020. Uvidíme, zda se to odrazí na vzdělávání našich dětí v dalších letech.

Na workshopu jsem opakovaně měla možnost přesvědčit se o tom, že lze poskytovat dětem vzdělání a přitom jim neznechutit školu a studium bez ohledu na fakt, zda existuje oficiální strategie podporující samostatnost, kreativitu a nadšení nebo nikoliv. Samozřejmě, v druhém případě je to velmi náročné vyžadující samostatného, kreativního a nadšeného ředitele školy a učitelský sbor stejných kvalit.

Vlastní webové stránky aneb o tom, co si udělat před tím než si je objednáte

Nerozumím novým technologiím – v této oblasti se projevuji tak, že se zajímám jen o věci a teprve ve chvíli, kdy je budu využívat. Platí to i pro webové stránky. Před Zakázkou jsem o nich věděla asi tolik, že si je můžu vytvořit sama nebo si jejich tvorbu objednat u znalého člověka. Vybrala jsem si tu druhou možnost. Stránky jsem navrhla, texty napsala, obrázky nakreslila. Podle toho mi je vytvořil odborník.

Smlouvu a obchodní podmínky jsem akceptovala. Před tím jsem měla pár připomínek. Obecně můžu konstatovat, že jelikož těm věcem vůbec nerozumím, ani jsem netušila, na co se mám ptát. Na tuto svoji nedokonalost jsem ho několikrát upozornila. Jeho přístup byl v celku takový, že se snažil odpovědět. Vůbec se ale nevžil do situace člověka, který tomu nerozumí. Teď už vím, že jsem potřebovala „překlad“ do jazyka obyčejného smrtelníka. Potřebovala jsem dalšího odborníka, který mi vysvětlí, že si objednávám vytvoření webu a to neznamená, že ten web bude „vygooglovatelný“. K tomu budu potřebovat „nějakou pokročilou optimalizaci webu. … podrobnou analýzu, upravit texty, a udělat všechen ten humbuk kolem …“, což znamená další zakázku a další peníze.

Aneb jsem si mohla vše do posledního detailu nastudovat sama … A vytvořit si web sama, jelikož bych už to uměla.