Včera jsem se zúčastnila skvělé přednášky

Tomáše Hajzlera. V rámci propagaci své knihy Peníze, nebo život? mluvil o tom, jak žijeme, jak bychom mohli žít a co pro to můžeme udělat. Tomáš je dlouhodobý propagátor myšlenky „svobody v práci“ a umí o tom mluvit výborně.

Již nějakou dobu jsem členkou encounterové skupiny, kde mám příležitost poznávat, kdo jsem, přes komunikaci s jinými lidmi. Tady jsem si uvědomila, že jsem pracovala příliš dlouho pro jiného a vykonávala různé nesmyslné práce. Vystoupila jsem z tohoto kolotoče. Teď hledám způsob jak žít v souladu s vlastními potřebami. Chci si vytvořit práci sama pro sebe, která mě baví a zároveň slouží jiným lidem. Na této cestě jsem párkrát narazila na to, že vše již bylo vymyšleno. Nechala jsem se zastavit. Až jsem narazila na knihu Austina Kleona Kraď jako umělec. Při jejím čtení jsem pochopila něco velmi důležitého. Není nic nového pod sluncem. (Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem. Kazatel 1, 9)

„Nezralí básníci napodobují, zkušení kradou. Ti špatní znetvoří, co si vezmou, zatímco dobří z toho udělají něco lepšího, nebo alespoň jiného. Skutečný básník zvládne svou kořist naroubovat do jedinečné koruny pocitů, zcela odlišné od té, ze které si svůj roub uštípl. T.S.Eliot

A včera jsem měla možnost to vidět a slyšet. Tomáš mi ukázal jak zkušený a dobrý básník udělá z již existující myšlenky něco lepšího. Inspirující zkušenost. Děkuji.