Poznámka ke slaďování pracovního a rodinného života

Přemýšlím o tom, proč jsem si všimla toho pověstného pytle s dobrými příklady z praxe (viz předchozí příspěvek). Ve své práci dnes a denně potkávám ženy s malými dětmi, které by chtěly pracovat a nemají práci. Patří do skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením. Trendy pojem, kolem nějž se v současné době točí každá výzva Evropského sociálního fondu. Jeden z projektů, který jim můžeme nabídnout, je o tom, aby přestaly hledat práci a začaly podnikat. Dobrý nápad. Objev svoje schopnosti a dovednosti, které děláš s radostí, vytvoř si malý projekt a zkus si najít lidi, kteří tvůj projekt potřebují a jsou ochotni za něj zaplatit. Postav se na vlastní nohy a staň se paní svého času.

Skutečnost je taková, že většina z těchto žen nechce podnikat. Chtějí pracovat v zaměstnaneckém poměru a mít klid po práci. Brání jim v tom nabídka pracovních pozic na trhu práce – vše na plný úvazek. Ony by potřebovaly pozice na částečný úvazek, aby mohly takzvaně slaďovat svůj rodinný a pracovní život. Podle médií za to mohou zaměstnavatelé, kteří ty pozice nejsou ochotni vytvářet, a za to prý zas může stát, jelikož je v tom nepodporuje a „nemotivuje“ různými úlevami.

Je zajímavé o tom všem diskutovat s těmito ženami. Vždy se nakonec dostaneme do rodiny a dozvíme se, že žijí s partnerem v nepartnerském vztahu. Některé z nich si to uvědomují a chtěly by to změnit, no a některé na tom nechtějí nic změnit. Doma nechtějí slaďovat. To očekávají od zaměstnavatele. Doma se chtějí starat o dítě na plné pecky. Dovolí otcům, aby jim pomáhali v péči o dítě – ovšem podle jejich instrukcí a pod jejich dohledem. Přece otec dítěte to neumí, dělá vše špatně. Znáte to. Příliš oblečené dítě, nebo snad nedostatečně oblečené dítě?, nezdravé jídlo, nepořádek v bytě … Chovají se k partnerovi nepartnersky. A pak se diví, že nemohou chodit do práce, jelikož se partner nechce dělit o vyzvedávání dítěte ze školky a další úkoly v péči o něj. A tak se již léta zaměstnávají doma, plné ruce práce s dětmi a partnerem. Jsou nespokojené, cítí se divně smutně a netuší, proč. V médiích dnes a denně vidí dobré příklady z praxe, kdy se matce podařilo sladit rodinu a práci (podařilo?). Našim klientkám by se to určitě taky povedlo, jen aby měly co slaďovat. Tak alespoň plní naše projekty, potkají jiné se stejným osudem, diskutují a shodují se na tom, že největší překážkou být zaměstnaná je dítě, potažmo partner, který se nechce dělit o povinnosti v péči o potomka.

Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech

Včera jsem byla na komedii Toma Stopparda Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech. Podle stránek divadla je velkým příběhem mateřské i utajované milenecké lásky, a parodií na špionážní filmy. Navíc Elizabeth Hapgoodová, agentka s krycím jménem „Matka“, usiluje o sladění svého pracovního a rodinného života, což je ústřední téma mojí práce i povinná četba v naší společnosti.

Mně se zdál děj složitý a nudný, občas s povedenými vtipnými hláškami. Představitelka hlavní role Simona Postlerová byla pro mne věrohodná spíš v roli matky než šéfové skupiny agentů. To, co se mi líbilo, byla scéna. Jednoduchá, funkční a velmi působivá. ZOO s kapustňákem bylo velmi skutečné na rozdíl od Simony P., které jsem neuvěřila, že by mohla řídit mužský tým tajných agentů a sladit svůj pracovní a rodinný život. Škoda. Měla jsem v úmyslu jí dát jako příklad hodný následování mým klientkám. Co se dá dělat … Budeme si muset najít jiný dobrý příklad z praxe, kterými se v médiích v současné době roztrhl ten pověstný pytel.

Konec prokrastinace aneb kniha o odkládání …

Ve vydání Respektu z minulého týdne (27.5. – 2.6.) je rozhovor s autorem výše uvedené knihy, Petrem Ludwigem. Je to spolumajitel konzultační firmy, který se rozhodl napsat knihu o prokrastinaci, o výrazné a chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. S tímto divným pojmem jsem se setkala teprve nedávno na stránkách konzultantky Dominiky Špačkové maminkatelky.cz.

Petr Ludwig a Dominika Špačková mají jedno společné – oba doporučují způsob, jakým se lze vyhnout odkládání povinností a úkolů. Když něco takového čeká Petra, „rozdělí si úkoly na tři menší úkoly a v tu chvíli není problém udělat aspoň něco z toho.“ Dominika si myslí, „že maminky, které pracují při dítěti, neprokrastinují“, tudíž je zřejmě výhodné začít pracovat při dítěti nebo si pořídit dítě při práci.

Myslím si, že pokud člověk něco chce, udělá to a neprokrastinuje. Vidím to na své dceři. Na povinnosti a úkoly, které musí udělat, často „zapomíná“. Jakmile něco chce, jde za tím tvrdošíjně a nepřestane do té chvíle než to udělá nebo získá. Jednoduše to chce. Myslím si, že pokud povinnosti a úkoly odkládáme, spíš než řešit, JAK je neodkládat, doporučuji zamyslet se nad tím, PROČ je odkládáme. V případě, že budeme k sobě upřímní, získáme zajímavé informace o svém životě. A pokud budeme chtít, můžeme se rozhodnout na něm cokoliv změnit :-)