Kariérové poradenství

Pravidelně se účastním rozvojových kurzů kariérového poradenství pro poradce. Jejich společným znakem je to, že podporují klienta v identifikaci svých silných stránek. Klient by měl definovat své kompetence, v nichž cítí jistotu a které by mu měly pomoct při budování své profesní kariéry.

Při posledním workshopu jsme dostali za úkol vybrat si událost z naší minulosti, popsat způsob, jakým jsme se k tomu postavili a identifikovat své kompetence, které nám pomohly ji uzavřít. Jako příklad nám lektorka uvedla svoji vlastní zkušenost z minulosti, kdy se rozhodla přihlásit se na vysokou školu v dospělém věku, kdy již měla rodinu a práci. Lektorka nám popsala svá studia, co jí pomohlo, aby dostudovala, co zjistila o sobě a jak jí to vše pomáhá v současnosti.

Jako přínos této aktivity vidím to, že pomocí ní identifikuji složitou událost ve svém životě, událost, kterou se mi povedlo úspěšně vyřešit a dotáhnout do konce, navíc mám možnost pojmenovat své kompetence, které mi v tom pomohly. To, co mi chybělo a obecně chybí při seznamování se s různými metodami kariérového poradenství, je pátrání po motivaci. Co je důvodem mého rozhodnutí? Proč chci začít studovat vysokou školu v dospělosti? Pro mě je odpověď na tuto otázku důležitější než samotné studium a jeho dotažení až do zdárného konce. Dělám to, co chci já nebo pokračuji v zajetých kolejích v přístupu ke svému životu a snažím se dostát se očekáváním druhých? Co a komu s tím dokazuji?

Další aktivita, kde si pokládám otázku smyslu, je ta, kdy si mám vybrat z předložených 50 kompetencí 10, které si myslím, že mám a ohodnotit je podle úrovně přítomnosti. K tomu chci dodat, že si každý vytváří nějaký obraz o sobě. Po konfrontaci s druhými může ale dojít k situaci, kdy jsme nuceni přemýšlet o svém sebeobrazu. Může dojít k tomu, že si ho budeme muset přehodnotit a změnit. Je to zásadní zkušenost, která potřebuje odvahu podívat se sám na sebe a velkou dávku sebereflexe. K tomu nám nestačí žádná aktivita; potřebujeme bezpečné prostředí jiných lidí, kde můžeme očekávat otevřenou a upřímnou reakci jiných na naše chování bez motivace nás kritizovat a budeme mít následně možnost o tom všem diskutovat.

Kurz kariérového poradenství aneb co budu až vyrostu

V pondělí a úterý jsem byla na kurzu kariérového poradenství. Kurz byl zaměřen spíš na teorii, nicméně jsem ráda, že jsem se toho zúčastnila. Bylo úžasné sledovat účastníky kurzu při uvědomování si podstaty kariérového poradenství.

Cílem kariérového poradenství by nemělo být přijmout jediné a zásadní rozhodnutí typu „Co budu až vyrostu?“. Cílem je pomoci klientům naučit se přemýšlet o sobě a objevovat možnosti k dosažení více uspokojujícího života. Naše zájmy a preference si většinou nevybíráme na celý život. Ony jsou totiž proměnlivé, což může zásadním způsobem ovlivnit vnímání kvality našeho bytí. Je důležité všímat si náhod, které se dějou v našich životech, a uvědomovat si skutečnost, že nás mohou posunout o krok dál jen v případě, že jsme otevřeni ke změnám.

Úspěch poradenství je totiž vždy hodnocen podle toho, co klient dosáhne v reálném světě mimo poradenské sezení.

 

Poznámka ke slaďování pracovního a rodinného života

Přemýšlím o tom, proč jsem si všimla toho pověstného pytle s dobrými příklady z praxe (viz předchozí příspěvek). Ve své práci dnes a denně potkávám ženy s malými dětmi, které by chtěly pracovat a nemají práci. Patří do skupiny osob ohrožených sociálním vyloučením. Trendy pojem, kolem nějž se v současné době točí každá výzva Evropského sociálního fondu. Jeden z projektů, který jim můžeme nabídnout, je o tom, aby přestaly hledat práci a začaly podnikat. Dobrý nápad. Objev svoje schopnosti a dovednosti, které děláš s radostí, vytvoř si malý projekt a zkus si najít lidi, kteří tvůj projekt potřebují a jsou ochotni za něj zaplatit. Postav se na vlastní nohy a staň se paní svého času.

Skutečnost je taková, že většina z těchto žen nechce podnikat. Chtějí pracovat v zaměstnaneckém poměru a mít klid po práci. Brání jim v tom nabídka pracovních pozic na trhu práce – vše na plný úvazek. Ony by potřebovaly pozice na částečný úvazek, aby mohly takzvaně slaďovat svůj rodinný a pracovní život. Podle médií za to mohou zaměstnavatelé, kteří ty pozice nejsou ochotni vytvářet, a za to prý zas může stát, jelikož je v tom nepodporuje a „nemotivuje“ různými úlevami.

Je zajímavé o tom všem diskutovat s těmito ženami. Vždy se nakonec dostaneme do rodiny a dozvíme se, že žijí s partnerem v nepartnerském vztahu. Některé z nich si to uvědomují a chtěly by to změnit, no a některé na tom nechtějí nic změnit. Doma nechtějí slaďovat. To očekávají od zaměstnavatele. Doma se chtějí starat o dítě na plné pecky. Dovolí otcům, aby jim pomáhali v péči o dítě – ovšem podle jejich instrukcí a pod jejich dohledem. Přece otec dítěte to neumí, dělá vše špatně. Znáte to. Příliš oblečené dítě, nebo snad nedostatečně oblečené dítě?, nezdravé jídlo, nepořádek v bytě … Chovají se k partnerovi nepartnersky. A pak se diví, že nemohou chodit do práce, jelikož se partner nechce dělit o vyzvedávání dítěte ze školky a další úkoly v péči o něj. A tak se již léta zaměstnávají doma, plné ruce práce s dětmi a partnerem. Jsou nespokojené, cítí se divně smutně a netuší, proč. V médiích dnes a denně vidí dobré příklady z praxe, kdy se matce podařilo sladit rodinu a práci (podařilo?). Našim klientkám by se to určitě taky povedlo, jen aby měly co slaďovat. Tak alespoň plní naše projekty, potkají jiné se stejným osudem, diskutují a shodují se na tom, že největší překážkou být zaměstnaná je dítě, potažmo partner, který se nechce dělit o povinnosti v péči o potomka.

Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech

Včera jsem byla na komedii Toma Stopparda Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech. Podle stránek divadla je velkým příběhem mateřské i utajované milenecké lásky, a parodií na špionážní filmy. Navíc Elizabeth Hapgoodová, agentka s krycím jménem „Matka“, usiluje o sladění svého pracovního a rodinného života, což je ústřední téma mojí práce i povinná četba v naší společnosti.

Mně se zdál děj složitý a nudný, občas s povedenými vtipnými hláškami. Představitelka hlavní role Simona Postlerová byla pro mne věrohodná spíš v roli matky než šéfové skupiny agentů. To, co se mi líbilo, byla scéna. Jednoduchá, funkční a velmi působivá. ZOO s kapustňákem bylo velmi skutečné na rozdíl od Simony P., které jsem neuvěřila, že by mohla řídit mužský tým tajných agentů a sladit svůj pracovní a rodinný život. Škoda. Měla jsem v úmyslu jí dát jako příklad hodný následování mým klientkám. Co se dá dělat … Budeme si muset najít jiný dobrý příklad z praxe, kterými se v médiích v současné době roztrhl ten pověstný pytel.

Včera jsem se zúčastnila skvělé přednášky

Tomáše Hajzlera. V rámci propagaci své knihy Peníze, nebo život? mluvil o tom, jak žijeme, jak bychom mohli žít a co pro to můžeme udělat. Tomáš je dlouhodobý propagátor myšlenky „svobody v práci“ a umí o tom mluvit výborně.

Již nějakou dobu jsem členkou encounterové skupiny, kde mám příležitost poznávat, kdo jsem, přes komunikaci s jinými lidmi. Tady jsem si uvědomila, že jsem pracovala příliš dlouho pro jiného a vykonávala různé nesmyslné práce. Vystoupila jsem z tohoto kolotoče. Teď hledám způsob jak žít v souladu s vlastními potřebami. Chci si vytvořit práci sama pro sebe, která mě baví a zároveň slouží jiným lidem. Na této cestě jsem párkrát narazila na to, že vše již bylo vymyšleno. Nechala jsem se zastavit. Až jsem narazila na knihu Austina Kleona Kraď jako umělec. Při jejím čtení jsem pochopila něco velmi důležitého. Není nic nového pod sluncem. (Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem. Kazatel 1, 9)

„Nezralí básníci napodobují, zkušení kradou. Ti špatní znetvoří, co si vezmou, zatímco dobří z toho udělají něco lepšího, nebo alespoň jiného. Skutečný básník zvládne svou kořist naroubovat do jedinečné koruny pocitů, zcela odlišné od té, ze které si svůj roub uštípl. T.S.Eliot

A včera jsem měla možnost to vidět a slyšet. Tomáš mi ukázal jak zkušený a dobrý básník udělá z již existující myšlenky něco lepšího. Inspirující zkušenost. Děkuji.

Další zajímavá čtení …

Dnes jsem narazila na další zajímavá čtení. Jedná se o blogy probermeto.cz a slobodavpraci.sk. Píšou je lidi, kteří rovněž přemýšlejí o svobodě v práci a ve společnosti. Je to fajn pocit patřit do této společnosti. Ještě je spojit dohromady a diskutovat spolu :-)

Jak si vytvořit vlastní práci podle blog.peoplecomm.cz

Již delší dobu sleduji stránky a blog Tomáše Hajzlera Peoplecomm. Je to inspirující čtení. V posledním článku „Jak si vytvořit vlastní práci“ píše mimo jiné o 7 principech této tvorby.

1. Umění být sám sebou, tj.soulad slova a činů

2. Péče o vztahy s nejbližšími

3. Vybrat si téma, co „vám nedá spát“

4. Věnovat 10 000 hodin práce tématu, aby byl člověk dobrý

5. Renomé aneb dát o tom vědět ostatním

6. Vznik společenství lidí okolo nás, které se zapojuje do našich projektů, jako důsledek naší upřímné a otevřené komunikace

7. Definice produktu, co a za kolik prodávat a začít prodávat

Tomáš již má za sebou pravděpodobně všechny uvedené kroky a jeho cesta a zkušenost jiných (John Williams: Jak dělat, co vás baví a dostat za to zaplaceno, Grada, 2012, Ľudo Dobšovič, Lívia Lozsi, Helena Šaldová a spousta dalších) dokazuje, že to funguje.

Rok 2012 byl pro mě důležitý. Rozhodla jsem se vytvořit si vlastní práci, jelikož již nechci „hledat práci“, kterou mi vytvořil někdo jiný.

Nezaměstnaní podporují zaměstnanost ostatních aneb důležitá podpora (v) nezaměstnanosti

Včera jsem se zúčastnila vášnivé debaty, která se rozpoutala na základě článku Užiteční nezaměstnaní (Vít Strobach, Marie Bíbová) v aktuálním čísle Nového Prostoru. Nikdy nekončící debata typu „nezaměstnaní příživníci – ano versus ne“. Určitě to znáte.

Článek v NP pojednává o tom, kolik pracovních pozic vznikne a trvale existuje v důsledku nezaměstnaných – od pozic zaměstnanců úřadů práce přes pracovní a podnikatelské poradce až po pozice zaměstnanců denních center a nocleháren určených pro nezaměstnané bezdomovce. Nikdy jsem se na fenomén nezaměstnanosti nedívala z tohoto úhlu pohledu. Až teď – jsem lektor v projektech pro nezaměstnané, tudíž patřím do skupiny lidí, kteří pracují, jelikož někteří z nás nemají práci. Nevidím v tom žádný problém – funguje to jako jakýkoliv jiný produkt na trhu na základě vzniku poptávky a potažmo nabídky po něm. Problém mám se způsobem a náplní podpory.

„Zprostředkovatelé“ úřadů práce (rozuměj zaměstnanci) fungují jako byrokrati sloužící jen k registraci člověka bez práce a k posouzení skutečnosti, zda má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo nikoliv. Beztak tam chodí tito lidé jen kvůli podpoře, jelikož vědí, že nic jiného tam nedostanou. Většinou se stydí, že nemají práci; a modlí se, aby je nikdo neuviděl při návštěvě tohoto úřadu. Být bez práce znamená obrovské stigma ve společnosti.

Projekty neziskových organizací podporující nezaměstnané jsou vesměs financované z Evropského sociálního fondu, tudíž jsou vázané předem danými podmínkami výzev. V rámci těchto projektů mají lidi bez práce možnost obdržet různé informace o tom, co a jak dělat při hledání práce, popřípadě o tom, jak začít podnikat.

Většina těchto lidí především ale potřebuje najít si zbytky svého sebevědomí a poznat sám sebe. Hledat odpověď na otázky typu „proč jsem ztratil zaměstnání, proč se mi nedaří najít si pracovní uplatnění, je to skutečně jen z důvodu aktuální situace na pracovním trhu, je v tom ještě něco jiného, co mi nedovolí připustit si myšlenku na vlastní podnikání“ atd. Zatím je této oblasti věnována nulová pozornost ve prospěch informací o tom, jak napsat životopis, co říct a neříct na pracovním pohovoru a jak být při tom správně oblečený, o podnikatelském plánu při zahájení podnikání a o manažerských dovednostech při něm.

V tomto případě by ale pravděpodobně přestali být našimi klienty. Koho bychom potom podporovali? Tak ať radši podpora (v) nezaměstnanosti ….

Člověk, který nepotřebuje moje služby

Dnes jsem narazila na netu na ZBLOg.CZ – O začátcích mého podnikání, ale také názory na zajímavé události jak zní plný název blogu.

Dozvěděla jsem se, že se jedná o blogera, nedávno ještě zaměstnance, který byl nucen opustit svoje zaměstnání a zaregistrovat se na Úřadě práce. V současné chvíli se sám zařadil do kategorie začínajícího podnikatele. Neznám toho člověka, ani jeho historii. Nicméně – po přečtení pár příspěvků a návštěvě jeho webových stránek – si o něm myslím, že jde o schopného člověka, který nepotřeboval a zřejmě nebude potřebovat ani moje, ani ničí služby při svém podnikání. Uznávám, že to zní poněkud nelogicky, nicméně mě potěšilo, že existují lidé, kteří vedle toho, že se snaží postavit se na vlastní nohy v oboru, který umí, jsou kreativní a zkouší dělat nové věci, mají chuť se učit a sdílet svou cestu s ostatními. Přeji hodně inspirace do nového života :-)

 

Uchazeč o zaměstnání aneb lidský zdroj

z pohledu lidského zdroje

Dobrý den,

Vaši odpověď na pozici … jsem úspěšně doručil zaměstnavateli … .
Máte přehled o úrovni platů pro tuto pozici?
Na tento e-mail prosím neodpovídejte. Slouží pouze pro Vaši informaci.

Vážená paní / Vážený pane,

děkujeme za Váš zájem o spolupráci s naší společností a zároveň potvrzujeme přijetí Vaší žádosti o zaměstnání. V případě, že Vás nebudeme do čtyř týdnů kontaktovat, dali jsme přednost kandidátům, kteří lépe splňovali naše požadavky a v aktuální nabídce volných pracovních pozic jsme nenašli žádnou jinou pozici, kterou bychom Vám mohli nabídnout. Velmi nás potěší, pokud budete i nadále sledovat inzerci naší společnosti – … . Pokud Vás některá z inzerovaných pozic zaujme, budeme velmi rádi, když nás budete opět kontaktovat. Personální oddělení společnosti …

Vážená paní / Vážený pane,

rádi bychom Vám poděkovali za Váš zájem o pozici … v naší společnosti. Přesto Vás musím informovat, že na základě výběrového řízení byl vybrán jiný kandidát, který svým profilem lépe odpovídal požadavkům. Sledujte prosím i nadále naši nabídku volných pozic a v případě, že Vás některá z nich zaujme, přihlaste se. Děkuji za pochopení a přeji mnoho úspěchu při hledání nového pracovního uplatnění. Personální oddělení společnosti …